Více jistoty při rozvodech přeshraničních manželských svazků
Nová pravidla by v deseti zemích EU umožnila mezinárodním párům vybrat si právní řád, kterým by se jejich rozvod řídil.
Každý rok v Evropské unii požádá o rozvod přibližně 1 milion párů. Ne vždy je však jasné, jaké právo se bude na daný případ uplatňovat. Tak je to například tehdy, když manželé pocházejí z různých zemí nebo když jsou občany stejné země, ale žijí v zahraničí, nebo žijí odloučeně v různých zemích. Takové situace mohou způsobit obrovské komplikace.
V Evropské unii tvoří tyto tzv. „mezinárodní páry" celkem 13 % všech manželských svazků, ale zároveň představují 13 % všech rozvodů v Unii. Rozvod je pro většinu lidí velmi bolestná a nepříjemná záležitost. V případě těchto párů jej však často ještě komplikují rozdíly v rozvodových zákonech jednotlivých členských států. Není divu - Unie je přece jen svazek 27 zemí s rozdílnou kulturou a tradicemi.
Uvedená nová pravidla by platila pouze v deseti členských zemích Unie a umožňovala by mezinárodním párům zvolit si právní řád, který by se v jejich případě uplatnil. Tak by se předešlo tomu, aby se jejich rozvod řídil právem, jež neznají a jemuž špatně rozumí.
V mnoha zemích EU již mají mezinárodní páry možnost se nechat rozvést podle práva jiné země. Problém však spočívá v tom, že pravidla, jež stanovují, které právo bude rozhodné, se v jednotlivých zemích liší. To pak často vede k tomu, že rozvodové řízení je neúměrně dlouhé a nákladné, což danému páru a případně jejich dětem nepříjemnou situaci jen zhoršuje.
Na základě nových pravidel by se rovněž vyjasnilo, který právní řád se má uplatnit v případě, že se manželé nemohou dohodnout, jaké právo zvolit. Tím by se mělo zabránit tomu, aby jeden z manželů nevyužíval zákonů jedné země s cílem svého partnera v rozvodovém řízení znevýhodnit.
S podpobnými návrhy přišla Evropská unie již dříve, konkrétně v roce 2006, ale tehdy jim jednohlasnou podporu nevyjádřily všechny země Unie. Nyní se deset zemí rozhodlo udělat první krok a navrhují dané změny v rámci postupu pro posílenou spolupráci.
Postup pro posílenou spolupráci je použit zcela poprvé. Byl zaveden v roce 1999 a umožňuje, aby velká skupina států přijala právní předpisy, které se budou vztahovat pouze na ně, nikoli na celou Unii. S uvedeným legislativním návrhem přichází komisařka pro spravedlnost a základní práva Viviane Redingová jménem daných deseti zemí, jimiž je Bulharsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko a Španělsko.
Zdroj: Evropská komise
