> Eurocentrum > Aktuality z EU > Informace pro občany

Volný pohyb: konečně plná práva pro pracovníky z osmi členských států, jež vstoupily do EU v roce 2004

Volný pohyb: konečně plná práva pro pracovníky z osmi členských států, jež vstoupily do EU v roce 2004

Prvního května 2011 přestanou platit opatření omezující občanům České republiky, Estonska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska právo pracovat v jakémkoli členském státě EU. Všichni pracovníci z těchto zemí, které se staly členy Unie v roce 2004, budou nyní moci volně pracovat v členských státech, kde se uplatňovala omezení pracovního trhu až do samotného konce sedmiletého přechodného období, jež trvalo do 30. dubna 2011. Komise neočekává masový příliv pracovníků z těchto osmi zemí, jelikož mnoho z těch, kteří se chtěli přestěhovat za prací do některého ze „starých" členských států (EU-15), tak již učinilo. Zkušenosti a uskutečněné studie prokazují, že stěhování za prací v budoucnosti bude mít pravděpodobně pozitivní dopad, neboť přispěje k hospodářskému růstu a k řešení nedostatků na trhu práce.

Na konferenci o pracovním trhu v Budapešti uvítal evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování László Andor ukončení přechodného období slovy: „Odstranění těchto posledních překážek pro pracovníky ze zemí EU-8 představuje velkou příležitost pro každého jednotlivce i pro EU jako celek. Mobilita je hlavní hnací silou růstu zaměstnanosti a v zemích jako Německo a Rakousko pomůže zaplnit vážný deficit v kvalifikacích a volná pracovní místa."

Jako součást smlouvy o přistoupení z roku 2004 a s cílem zmírnit obavy z negativního dopadu, který by plné uplatňování právních předpisů EU o volném pohybu pracovníků mohlo mít na pracovní trhy a sociální situaci v tehdejších 15 členských státech EU, bylo dohodnuto sedmileté přechodné období, během něhož tyto státy mohly postupně zavádět volný pohyb pracovníků.

Některé členské státy zpřístupnily svůj trh práce pracovníkům ze zemí EU-8 již od samého začátku. Pouze Německo a Rakousko (a v menší míře také Spojené království, které vyžadovalo registraci pracovníka ve státním registračním systému pracovníků) právní předpisy EU o volném pohybu u pracovníků ze zemí EU-8 neuplatňovaly po celou délku sedmiletého období.

S blížícím se koncem přechodného období Komise dospěla k závěru, že počáteční obavy z masivního přílivu pracovníků z východu byly přehnané. Ve svých dvou zprávách z let 2006 a 2008, ve kterých se zabývá důsledky volného pohybu pracovníků v kontextu rozšíření, Komise usuzuje, že mobilní pracovníci z těchto zemí měli značně pozitivní vliv na hospodářství členských států a nijak vážně nenarušili jejich pracovní trhy. Tito pracovníci naopak významně přispěli k udržitelnému hospodářskému růstu. Nezvýšila se díky nim nezaměstnanost a ani nedošlo ke snížení mezd. Otevření pracovních trhů navíc usnadnilo boj proti nehlášenému zaměstnávání.

Číselné údaje ukazují, že příliv pracovníků ze zemí EU-8 byl relativně omezený. Jejich počet se zvýšil poměrně prudce (zejména v některých členských státech jako Irsko nebo Spojené království) z přibližně 1 milionu v roce 2004 (0,3 % celkového počtu obyvatel) na něco málo přes 2,3 milionu v roce 2010 (0,6 % celkového počtu obyvatel). Tento počet však je nízký v porovnání s 19 miliony státních příslušníků třetích zemí pobývajících ve státech EU-15 (téměř 5 % celkového počtu obyvatel).

Komise do budoucna neočekává po 1. květnu 2011 výraznější novou vlnu pohybu pracovních sil ze zemí EU-8 do EU-15. Podle současných odhadů se celkový počet občanů zemí EU-8 žijících na území starých členských států (EU-15) zvýší na 3,3 miliony v roce 2015 a na 3,9 milionu v roce 2020, přičemž jejich podíl na celkovém počtu obyvatel se zvýší ze současných 0,6 % na 0,8 % v roce 2015 a téměř na 1 % v roce 2020.

Masivní příliv pracovníků se neočekává ani v Německu a Rakousku. Jakýkoli pohyb pracovních sil v budoucnosti povede v těchto zemích pravděpodobně k pozitivnímu vývoji, zejména vzhledem k tomu, že vykazují jedny z nejnižších hodnot míry nezaměstnanosti a nejvyšší počty volných pracovních míst.

Souvislosti

Smlouva o přistoupení z roku 2004 umožňovala členským státům omezit pracovníkům z osmi zemí (EU-8) z oněch deseti, které vstoupily do EU v roce 2004, právo na volný pohyb za prací do jiného členského státu (konkrétně šlo o Českou republiku, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko) na dobu sedmiletého přechodného období.

Cílem těchto přechodných ustanovení bylo umožnit členským státům během tohoto období postupně zavádět volný pohyb osob, a vyhnout se tak narušení pracovního trhu v důsledku náhlého přílivu pracovníků z nových členských států krátce po jejich vstupu do EU. Taková přechodná ustanovení platila ve většině případů rozšiřování EU. V přechodných ustanoveních týkajících se rozšíření z roku 2004 existovaly tři fáze (2+3+2 roky), během kterých se uplatňovaly různé a stále přísnější podmínky, podle kterých mohly členské státy omezit přístup na svůj pracovní trh. Členské státy však mohly svůj pracovní trh otevřít v jakékoli fázi. Členské státy, které omezily přístup na svůj pracovní trh, zpravidla uplatňovaly systém pracovních povolení.

Tři členské státy (Irsko, Spojené království a Švédsko) otevřely své pracovní trhy již 1. května 2004, zatímco zbývajících dvanáct přístup na své pracovní trhy omezilo. V reakci na tato opatření tři ze států EU-8 (Maďarsko, Polsko a Slovinsko) uplatnily stejné nástroje a omezily přístup na svoje pracovní trhy pro státní příslušníky členských států, jež omezily přístup na pracovní trh jejich občanům.

Během druhé fáze, tj. tři roky mezi lety 2006 a 2009, se pracovníkům ze zemí EU-8 postupně otevřely pracovní trhy celkem v osmi dalších členských státech (2006: Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko, Itálie, 2007: Nizozemsko, Lucembursko, 2008: Francie) a Slovinsko s Polskem zrušily svoje protiopatření.

Po zahájení závěrečné třetí fáze od 1. května 2009 zrušily svá opatření další dva členské státy (Belgie a Dánsko) a zpřístupnily své pracovní trhy pracovníkům ze zemí EU-8 a Maďarsko zároveň zrušilo svoje protiopatření. V průběhu dvou posledních let přechodného období tedy podstatná omezení přístupu na pracovní trh nadále uplatňovaly pouze dva členské státy (Německo a Rakousko).

Další informace:

Zpráva o dopadu volného pohybu pracovníků v kontextu rozšíření EU z roku 2008

Zpráva o první fázi přechodných ustanovení pro EU-8 z roku 2006:

http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=508&langId=cs

MEMO/11/259

Internetové stránky příslušného generálního ředitelství:

http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=466&langId=cs