ČR se připojila k Mezinárodní úmluvě na ochranu všech osob před nuceným zmizením

Úmluva definuje jev „nucené zmizení“ jako zbavení osobní svobody státní mocí, jež odmítne fakt zbavení osobní svobody uznat nebo jej utají včetně místa pobytu zmizelé osoby, a zároveň stát postiženému nepřizná právní ochranu. V nejrůznějších částech světa představuje nucené zmizení masový jev, jehož potrestání a především prevenci ČR jednoznačně podporuje. Základním nástrojem prevence je co nejširší smluvní základna Úmluvy. Podpisem se ČR připojila k dalším 95 zemím včetně 23 členských států EU.

V evropském regionu bylo nucené zmizení v nedávné historii jevem typickým například ve válce v bývalé Jugoslávii nebo v Čečensku. Četné případy nuceného zmizení nastaly v posledních deseti letech v Kolumbii, Konžské demokratické republice, Barmě nebo na Srí Lance, v těchto zemích nicméně dochází ke zlepšení situace. Nucené zmizení osob stále zůstává aktuálním problémem v mnoha zemích světa, včetně ČR relativně blízkého regionu – evidujeme závažná podezření ze spáchání nuceného zmizení na Ukrajině v oblasti Krymu a Donbasu. OSN aktuálně registruje 44 tisíc individuálních případů nuceného zmizení z celkem 88 států. Podle Vysokého komisaře OSN pro lidská práva například v Sýrii od roku 2011 zmizelo 65 tisíc osob.

Ratifikace Úmluvy je důležitá vzhledem k renomé, které ČR při podpoře a ochraně lidských práv na mezinárodním poli přísluší, a v souvislosti s úsilím o koherenci lidskoprávní politiky.

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR