> Eurocentrum > Informace pro podnikatele

I bez eura česká ekonomika roste. Politicky však mimo eurozónu nemusíme být slyšet

Přijetí eura má své náklady i přínosy jak v ekonomické, tak v politické rovině. Nemusí být ale pravda, že prozatimní setrvání mimo eurozónu vyřadí Česko z hlavního proudu integrace. Jak se na dvourychlostní Evropu dívají ekonomové, co by podle odborníků způsobilo posílení eurozóny na úkor zemí neplatící eurem a jaké výhody či rizika by přijetí společné evropské měny přineslo českým podnikům?

Zdroj: Pixabay

Po zvolení Emannuela Macrona francouzským prezidentem a v souvislosti s představením diskusního dokumentu o prohloubení hospodářské a měnové unie (HMU) a o budoucnosti financí EU se stále více skloňuje snaha posílit odolnost eurozóny vůči další globální krizi, zajistit větší konkurenceschopnost vůči světovým ekonomikám a více harmonizovat a koordinovat spolupráci zemí platících eurem.

Plány na reformu eurozóny se těší podpoře nejen od současné německé kancléřky Angely Merkelové, ale rovněž zástupců Itálie nebo Španělska. Ostatní členové eurozóny jsou v názoru na budoucnost HMU nejednotní. Rozdílné názory se objevují například nad zřízením Evropského systému pojištění vkladů, který jako jeden ze základů tzv. bankovní unie má občanům garantovat bankovní vklady v rámci eurozóny.

Ekonomové i analytici mají za to, že reforma eurozóny je přirozeným procesem pokračujícího fungování HMU. Shodují se ale zároveň na tom, že k federalizaci eurozóny v striktním slova smyslu nedojde, protože rozhodující slovo zůstane v rukou členských států, a ne nadnárodních institucí.

Pro Českou republiku by hlubší reforma HMU mohla znamenat odsun na druhou kolej, mimo jádro Evropské unie, kde se přijímají důležitá rozhodnutí. Domnívají se tak zejména analytici evropské politiky a upozorňují, že je nejvyšší čas společnou měnu přijmout.

Český premiér i řada ekonomů to ale vidí jinak. Podle nich euro není tím hlavním zlatým žezlem, kterým bychom mohli v EU vládnout.

Česko se podle ekonomů dokázalo velmi dobře integrovat s jednotným trhem, což je naší dlouhodobou prioritou, a je proto jedním z hlavních kandidátů na členství v eurozóně. Přispěla k tomu zejména otevřená ekonomika, flexibilní pracovní trh a úroveň příjmů a cen, které se postupně přibližují západním hodnotám.

Debata o přijetí eura se však více než na ekonomické argumenty zaměřuje na politickou vůli učinit klíčová rozhodnutí, a nakonec nahradit českou korunu evropskou měnou.

Mimo jádro EU

Z názorů analytiků vyplývá, že prozatímní setrvání ČR mimo eurozónu nám neumožní účastnit se klíčových jednání a budeme závislí na informacích z jádra eurozóny, zejména od Slovenska jako jediného zástupce Visegrádské čtyřky v eurozóně. Negativní vliv dvourychlostní integrace podle nich pocítí i český byznys.

„Nebudeme spolutvůrci zásadních rozhodnutí týkajících se eurozóny. Nastavovaný systém v Evropě nebude odrážet naše zájmy, protože bude postrádat naše vstupy. Pokud budeme mít specifické potřeby v určitých oblastech, nebude na ně muset být brán ohled,“ myslí si Jan Famfule z think-tanku Evropské hodnoty.

Člen Hospodářského a sociálního výboru EU Petr Zahradník se také domnívá, že země, která nebude v eurozóně, a navíc neoplývá výrazným vlivem na úrovni EU jako celku, bude při jednáních v oblasti strukturálních reforem, sociálního pilíře a fiskální disciplíny nutně považována za druhořadou.

„Tato druhořadost může vést k tomu, že se této zemi budou vyhýbat zásadní investiční rozhodnutí, což může být jednou z příčin možného nenaplňování potenciálu hospodářského růstu,“ tvrdí Zahradník.

Neoprávněné obavy

Opačný názor, že euro nesmí být podmínkou pro spolupráci v EU, zastává český premiér Bohuslav Sobotka, jehož vláda prosazuje zejména posílení obranné a bezpečnostní dimenze evropské integrace či sociální a mzdovou konvergenci členských států. Tím chce Česko udržet v takzvaném jádru EU.

K tomu se přiklání i náměstek ministra průmyslu a obchodu (MPO) Vladimír Bärtl, který tvrdí, že „eurozóna není jediným průsečíkem evropské spolupráce a Česká republika může prozatím zůstat v centru rozhodování o budoucnosti EU i bez eura.“

Bärtl zároveň ujišťuje, že „se Česká republika pohybuje v centru diskuse o budoucnosti EU, a to včetně prohlubování HMU, a rovněž intenzivně spolupracuje společně s dalšími státy na tom, aby její výsledek zohledňoval zájmy všech členských států.

Aby se čeští diplomaté mohli účastnit jednání mezi zeměmi platící eurem již nyní, Česko chce požádat o status pozorovatele v Euroskupině, neformálním zasedání ministrů financí členů eurozóny.

Vít Dostál, ředitel Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky, považuje návrh na pozorovatelský status za lákavou nabídkou. Přesto ale dodává, že je předčasné hovořit o konkrétní podobě plánu stát se pozorovatelem, protože Česko zatím praktickými kroky do eurozóny nesměřuje. „Je potřeba si určit základní směřování, což ale učiní až příští vláda, “ upřesňuje.

Termín přijetí eura v ČR

Současný český premiér také trvá na tom, že je nejprve nutné zlepšit stav veřejných financí a zvýšit životní úroveň, než Česko přijme společnou měnu.

Podle analytika Dostála je tento argument spíše politickým prostředkem, který má jednak pomoci odložit termín rozhodnutí o přijetí eura v ČR a zároveň jej využít jako nástroj při jednání se Západem.

Ačkoliv se ekonomové shodují, že aktuální stav veřejných financí v ČR není zcela optimální kvůli rostoucím deficitům, nepovažují to za nutnou překážku přijetí eura. „Míra reálné i nominální konvergence České republiky vůči průměru EU je nyní již zcela dostatečná na to, aby mohla hladce a bezrizikově do eurozóny vstoupit,“ domnívá se Zahradník.

Na tom se shoduje i europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09, EPP). Dodává, že „přijetí eura by naopak pomohlo značný ekonomický rozdíl proti západním zemím rychleji stírat.”

Pozitivní dopad by vstup do eurozóny mohl mít i na investiční pobídky. „Přijetí eura v ČR může být pro investory stimulem, který je sem přiláká,“ říká prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Podle něj bychom ale neměli přijetí eura uspěchat.

Hlavní ekonom banky ING Jakub Seidler předpokládá, že připravenost fiskální politiky bude hrát zásadní roli.

„Řadu dlouhodobějších strukturálních reforem, jako je udržitelnost penzijního sytému či stále vyšší náklady na zdravotnictví z titulu stárnutí populace bude nutné časem udělat, aby fiskální politika mohla být efektivnější,“ upřesňuje Seidler.

Česká ekonomika roste i bez eura

Podobného názoru, že podmínkou efektivního fungování eurozóny je větší přibližování národních fiskálních a hospodářských politik, je i guvernér České národní banky (ČNB) Jiří Rusnok. Podle řady oslovených ekonomů i zástupců podniků to stav českého hospodářství splňuje a v posledních letech došlo k dalšímu zvýšení korelace ekonomické aktivity ČR a eurozóny.

Česká ekonomika proto může růst i bez eura. „Česká republika se dokázala s ekonomikami eurozóny velmi dobře vzájemně integrovat především díky snaze našich firem maximálně využít příležitosti, které nabízí vnitřní trh EU,“ říká Bärtl z MPO.

„V tuto chvíli se ukazuje, že o našem hospodářském růstu a úspěchu našich firem zatím rozhodují především vnitřní faktory naší konkurenceschopnosti a akceschopnost na vnitřním trhu, nikoli jen samotné členství v eurozóně,“ dodává náměstek.

Šéf ČNB také ujišťuje, že dlouhodobější setrvání mimo eurozónu nemůže přispívat k pomalejšímu růstu či ztrátě konkurenceschopnosti českých firem. Zároveň se ale obává oslabení suverenity a flexibility po nahrazení české koruny evropskou měnou.

„Přijetí eura by sice mělo vést k odstranění kurzového rizika ve vztahu k eurozóně a ke snížení nákladů zahraničního obchodu a investic, současně by však obnášelo náklady a rizika v podobě ztráty nezávislé měnové politiky a pružného měnového kurzu vůči hlavním obchodním partnerům,“ řekl EurActivu.

Obavy z vyčkávání se vstupem do eurozóny má ale Svaz průmyslu a dopravy ČR. „Jsme součástí EU, s členy eurozóny jsme silně obchodně i vlastnicky provázaní (zhruba pětina českých firem obchoduje v euru). Stát stranou dění je nebezpečné, jak při vytváření podmínek pro eurozónu, tak pro EU. I tyto podmínky přímo či nepřímo dopadají na naše podniky,“ vysvětluje EurActivu mluvčí Svazu Eva Veličková.

„Pokud by například Polsko či Maďarsko přijalo euro dříve a zůstali bychom jako jediný ostrůvek v obležení zemí platících eurem, mohlo by to situaci našich firem zkomplikovat,“ říká Veličková.

Nebudeme muset platit řecké dluhy

Česko podle ekonomů váhá s přijetím eura nikoliv z důvodu ekonomické situaci, ale spíše kvůli obavám z nutnosti nést společnou odpovědnost za členy měnové unie a platit za ně dluhy. V této souvislosti se zmiňuje zejména Řecko.

Tento argument však vyvrací Vít Beneš z Ústavu mezinárodních vztahů, který EurActivu vysvětlil, že země může vstoupit do eurozóny, aniž by ratifikovala Fiskální pakt a Smlouvu o Evropském stabilizačním mechanismu (ESM) z roku 2012, které byly přijaty ve snaze vypořádat se s finančními problémy některých zemí během dluhové krize.

Beneš to považuje za zlatou střední cestu mezi členstvím v eurozóně a smluvním závazkem přijetí eura. Oba akty totiž stojí mimo primární právo, a jsou tedy založeny na dobrovolné účasti jednotlivých států. ČR dosud není smluvní stranou ani jednoho z nich, ačkoliv s ratifikací smlouvy o ESM souhlasila.

Eurozóna není připravena na rozšíření

Vít Beneš navíc upozorňuje, že evropští lídři nemají zájem na rozšiřování eurozóny a rozhodně netlačí nečleny eurozóny k přijetí eura. „Naopak Merklová a Macron budují úzký klub ,ochotných‘,“ říká.

S tím souhlasí i Dostál z AMO. „Jádro zůstane nadále mezi Berlínem a Paříží, ostatní země se k nim budou přibližovat.“ Zároveň ale dodává, že „pro Německo, které je přítomné v ekonomickém prostoru ČR, je důležité nechat dveře otevřené zbytku Evropy a zejména pak střední a východní Evropě.“

Limity vstupu tak nemusí být pouze na straně ČR. Jakub Seidler z ING rovněž připomíná nedokončené změny eurozóny po finanční krizi, a doporučuje proto ještě chvíli počkat se vstupem do Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II), v němž musí kandidátská země minimálně dva roky před přijetím eura setrvat.

Krize eurozóny navíc způsobila propad podpory přijetí společné měny. „Nálady veřejného mínění hrají velkou roli. V České republice – v porovnání například se Slovenskem – je přítomen mnohem výraznější euroskepticismus různých forem,“ poznamenává Dostál.

Zdroj: Pavla Hosnedlová, EurActiv